Osamělá žena

Když včera Jiří Černý uváděl píseň A Woman Left Lonely od Janis Joplin, uvědomil jsem si, že jsem doma nechal svou ženu a svou nemocnou dceru. Stejně samotné jsem je nechal po většinu víkendu. Uvědomuji si poslední dobou, že díky své práci nechávám ženu s dcerou osamocené poměrně častěji, než bych si sám přál. Už slyším rádce, že není nic jednoduššího než to změnit. Není to tak jednoduché, odpovím, ale budu se snažit. Zvlášť když jsem pak slyšel slova oné výše jmenované písně. Inspirovala mě k noční básni, která není nijak lahodná, ale přesto ji věnuji své ženě s díky za trpělivost, jakou se mnou má, aby věděla, že si toho nesmírně vážím.

Žena,
která se cítí málo chtěná,
je jako pevnost obležená
a nikým nebráněná.

Žena,
která se cítí přehlížená,
je jako jehla v kupce sena
už předem nalezená.

Žena,
která se cítí opuštěná,
je jako dluhem krytá měna,
kterou čeká směna.

Žena,
která se cítí odstrčená,
je jako víra podlomená,
sražená na kolena.

Žena,
která se cítí neslyšená,
je jako srna poraněná
při honu na jelena.

Žena,
která se cítí poražená,
je jako popraskaná pěna
pečlivě odstraněná.

Žena,
která se cítí usoužená,
je jako Máří Magdaléna
k hříchu odsouzená.