Roman Němec natočil něco, při čem se mi, aniž bych to předem čekal, sevřelo srdce. Jako bych netušil, v jak krásné části země žiju! Jako bych nevěděl, jak krásná příroda mě obklopuje! Jaký dokáže být východ slunce, padající hvězda, příchod bouře! Záběry z Úhoště a z kadaňské rozhledny pohnuly mou duší stejně jako poetické větrníky řídící nebeskou dopravu na křižovatkách okluzních front či bystřiny padající z krušnohorských skal. Snad Romana neurazím pokusem o přebásnění jedné části básně Matthew Arnolda (The Youth of Nature), ke kterému mě inspiroval.
Jsi to ty, skalisko, trávo, rozkvetlá ratolesti?
jsi to ty, luno, jezero v přítmí, horo ohnivá,
co naši duši naplňuje štěstím?
Či je to básník, jenž vaši krásu vyzpívá?
Jsi to ty, pokoro, lásko, moudrosti?
jsi to ty, naděje, víro mámivá?
Anebo hlas, který ve své smělosti
odhalí, v čem to všechno spočívá?
Jsi tu pro všechny? Nebo jen pro lháře,
kteří si myslí, že k tobě mohou proniknout?
Jsi jako hvězdy v oku hvězdáře,
s jehož smrtí i ony zaniknou?
Ne, hvězdáři jednou všichni zahynou
a stejný bude osud básníků.
Ať třeba celé lidstvo zhyne! Žádný soud
neodsoudí tě, Kráso, k zániku.
1 komentář:
Tedy to je něco...!
Krása nejen nesmírná, ale skoro vesmírná.
A užila jsem si i píseň Superstition v podání kadaňských "dětí" - tedy pro mne,starší dámu.Jako patriotka se dmu pýchou k prasknutí.
Díky Honzo :) Cecilie
Okomentovat