...aneb pár fotografií z žateckých maturit
Na žatecké maturity budu ještě dlouho vzpomínat. Mám rád paraboly, a tak jsem maturitu přirovnal k prvnímu holení břitvou. Neobejde se bez krve, ale člověk si hlavu neuřízne. Většina šrámů se už zahojila, ten jeden nejhlubší bude do září jistě taky zacelen, a tak mi nezbývá než studentům ještě jednou poblahopřát. Poslechl jsem si mnoho zajímavých věcí, bavila mě nejen čeština, poezie, dějepis, filosofie a angličtina, ale neusínal jsem ani při biologii a matice, jednou jsem se dokonce zeptal německy (no, žádná
Hochdeutch to asi nebyla;). A učitelům i studentům chci ještě poděkovat za to, že celý pobyt byl zpříjemněn všemi možnými pamlsky a atrakcemi. Velice mě zaujalo zkoušení a hlášky pana profesora Šperky, sklípek a pálenky pana profesora Theuera (bývalého učitele na kadaňském gymnáziu) a samozřejmě i sama secesní budova školy. A pak ještě pár věcí, ale o nich tu psát nehodlám, neboť bych si musel sám závidět:)
Výroky prof. Šperky, jak je zaznamenali studenti 4.B:
„Takže až se budeme učit o pohlavních orgánech, tak řeknu tady chlapcům…nebo spíš jenom Balkovi, kde se ženy potí. A potom na oplátku řeknu dívkám, kde se potí Balko…“„Jsou to vaječníky a varlata… Sakači!!!! Víš ty vůbec, co z toho máš???“Někdy jsem z dlouhé chvíle sáhl po maturitních slohových pracích a dalo se to číst. Jedna studentka podala tuto celkem zajímavou generační výpověď:
„Žiji v době, kdy láska není tak důležitá. Každý někoho miluje a je s ním moc rád. Ale ne zas tak moc, aby s ním prožil celý svůj život, i když ho moc miluje.“
...
