Pěsti ve tmě

Vydražil jsem dva plakáty k filmu, jehož scénáristu jsem poznal bohužel až měsíc před jeho tragickou smrtí. Měl jsem tehdy v Praze sraz se svou bývalou milovanou a v té samé hospůdce se objevil i Jaroslav Vokřál, jenž měl pro ni stejnou slabost. Vznikla z toho klasická kohoutí záležitost, z níž jsem vyšel vypelichaný jako brojler po porážce a zároveň obohacený o spoustu příběhů, většinou z boxerského prostředí, ale třeba i o dva vtipy, které dodnes vedou můj LOL žebříček. Druhý den jsem v antikvariátě v Opatovické ulici sehnal knížku Černý trůn a ještě cestou domů jsem ji zhltnul. Do té doby jsem byl zarputilý odpůrce boxu coby nesmyslného vymlacování už tak prázdných makovic. Ale stačí si vzpomenout na trubku z filmu Pěsti ve tmě a na Jaroslava Vokřála a na kapitoly z knihy Václava Folprechta a hned je to bouchání do hlav poetičtější.

...