24. dubna 2006

Zátiší s ředidlem, stojanem a štětci


Včera bylo sv. Vojtěcha, a tak jsme se se ženou vydali popřát držiteli tohoto tisíciletého jména z nejmilejších. Zprvu nikdo neotvíral, a tak jsme se chtěli tajně porozhlédnout po zahradě. Vzpomínal jsem na svůj poslední zážitek s Vojtou cestou do Rašovic. Tu se v okně objevila kulatá hlava v obláčku dýmu, jenž se postupně tvaroval do věty: „Já vás vidím…“ a nakonec se tak i ozval.


V ateliéru jsme si pak povídali o van Goghovi, o ruské literatuře, Vojta citoval z Tugeněva a Šukšina, rozebíral se Dostojevský, pak se plynule přešlo na lékařská vyšetření, hodování a nakonec jsme k Vojtovu svátku dostali výslužku brambor se slovy „jinak by to sežraly Standovy slepice“.


Jel jsem se pak ještě na kole pokochat jarní předbouřkovou přírodou a málem by mě stihlo krupobití, kdyby mě nespasila sličná víla jedoucí kolem na lani (z níž pak byla výtečná svíčková, mňam). Lépe strávené odpoledne jsme si nemohl přát.

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Byl jsem za Vojtou - dovolíte, pane Krausi? :-) - pár dní před Tebou a sliboval jsem si to už dlouho. Hrozně jsme se těšil! :-) Bylo to příjemné odpoledne, strávili jsme ho se starými mistry - Rembrandtem, Rubensem, Turnerem, Schielem... Musím rád přiznat, že mnohé z toho bylo pro mě objevné a jsem rád, že mi VK poskytnul symbolické zadostiučinění vzhledem k tomu, že jsme na gymplu výtvarku - jeho předmět - pro přehršel pro mě zcela zbytečné matematiky nemohl mít. Bavili jsem se tu středu před vojtěšskou nedělí i o nových obrazech Středohoří, Želiny či Kadaně (ale nejen o nich) s výhledem na připravovanou srpnovou výstavu. Bylo to příjemné, mám nač vzpomínat a nač se zase těšit! Svá tajná přání říkat nebudu, stejně je znáš. :-)