Přiznám se, že jsem francouzský klasický repertoár ve své hlavě měl zeštíhlený na Moliéra, Corneille a Racina. Včera jsem si rozšířil obzor o muže, jenž je označován za nejlepšího francouzského dramatika 18. století. Neznal jsem ho, jsem ostuda! Jmenuje se Pierre de Marivaux. Jeho komedie o jednom dějství s názvem Upřímné povahy mě přivedla na myšlenku, že Sheridan, jehož Školu pomluv sehrálo divadlo Navenek v minulé sezóně, je anglickým žákem tohoto rokokového mistra. Z mých výpisků bych vám rád nabídl tyto předzvěsti absurdního divadla:
Frontin: Po všech úvahách jsem dospěl k závěru, že nejprve se musíme pohádat my dva.
Lizeta: Co tím sleduješ?
Frontin: To ještě netuším; nedovedu ti svůj plán vysvětlit; stěží bych si ho dovedl vysvětlit sám; není to plán; je to jen zauzlení velmi duchaplných myšlenek, které možná vůbec nemají smysl, ale které se mi líbí. Vyjasní se mi podle potřeby; zatím jsem z nich jelen…
...
Araminta: Sázím se, že jste mě miloval, a přece opustil…
Ergast: O tom není pochyby. Z pouhé slaboduchosti.
Araminta: A ještě dále, že mě stále milujete, a že jste nepřestal ani na okamžik.
Ergast: Ani minutu.
Frontin: Po všech úvahách jsem dospěl k závěru, že nejprve se musíme pohádat my dva.
Lizeta: Co tím sleduješ?
Frontin: To ještě netuším; nedovedu ti svůj plán vysvětlit; stěží bych si ho dovedl vysvětlit sám; není to plán; je to jen zauzlení velmi duchaplných myšlenek, které možná vůbec nemají smysl, ale které se mi líbí. Vyjasní se mi podle potřeby; zatím jsem z nich jelen…
...
Araminta: Sázím se, že jste mě miloval, a přece opustil…
Ergast: O tom není pochyby. Z pouhé slaboduchosti.
Araminta: A ještě dále, že mě stále milujete, a že jste nepřestal ani na okamžik.
Ergast: Ani minutu.
jt´m
Žádné komentáře:
Okomentovat