Gorkijžeslíže

Poslední dobou se občas ve všední den ocitnu večer na Rybě a pak jsem tam opravdu jen já, barmanka, její hoch a pes. Cedule na zdi hlásá, že psychiatrická léčebna je o patro výš a barmanka a ten její amant krmí jukebox směsí vesměs tvrdší hlasité muziky, takže když si otevřu Gorkého, musím číst každý odstavec dvakrát a některé nudnější přeskakovat. Dneska jsem zabral a přečetl téměř sto stránek. Zajímavé pasáže jsem si zakládal u hřbetu zápalkami, které tam nechala jedna slečna, jež odcházela, zrovna když jsem přišel. Vazba tím ještě trochu víc povolila, takže jestli jsem koupil za korunu, prodám maximálně tak za padíka. Tady to máte i s komentáři:

str. 74

„Tedy – jdete s Kristem nebo s Darwinem?“

Tuto otázku (tolstojovec) mrštil jako kámen do kouta…

„Jenom farizejové se mohou pokoušet sjednotit tyto dva nesmiřitelné principy, a spojujíce je, lžou nestoudně sami sobě, rozvracejí lid lží…“

Tuhle s podobnou myšlenkou vyrukoval jeden kursista, na což jsem s úsměvem řekl, že právě tyto dva „nesmiřitelné“ principy u mě našly smíření. Asi obelhávám sám sebe (a nedej Bože rozvracím lid…)

„Pravda, to je láska,“ zvolal tolstojovec a jeho oči se blýskaly nenávistí a opovržením.

...

Tady se zase opakuje můj úsměv, který mnozí berou jako „výsměch do ksichtu“.

str. 104

Při nešporách v kostele štípají mládenci děvčata do zadnic a asi jenom proto chodí do kostela. V neděli pravil pop z kazatelny:
„Vy dobytku! Což není jiného místa pro vaše nestydatosti?“

Kolik se nás v kostele sejde, co bychom občas udělali podobnou nestydatost, kdyby tam bylo větší přítmí a míň pokrytců.

str. 113

„Počítám se mezi zloděje, opravdu jsem hříšník. Vždyť jsou všichni živi z krádeží, vespolek se vysávají a ohryzují jeden druhého. Ba. Bůh nás nemá rád a čert si s nám pohrává.“

Tak pravil mužik Migun a já se ptám: Kdo nekradl? Na gymnáziu nyní výchovná komise řeší případ krádeže v Německu. Maminka jednoho z mladých zlodějíčků mi sdělila, že bude asi chodit kanálama, všichni se stydí, jako by zapomněli, že kradli a kradou vesele dál. Jen už tomu tak neříkají. Já si vždycky vzpomenu na vrchol své zlodějské kariéry, kdy jsem byl kvůli okrádání svého zaměstnavatele na hodinu propuštěn. Když jsem mu druhý den přinesl „celý“ lup (ve skutečnosti jsem si nakradl aspoň pětkrát tolik) s prosbou o odpuštění, bylo mi řečeno: „Já taky kradu, ale aspoň to umím.“ Tuhle upřímnost do smrti nezapomenu. Od té doby kradu mnohem míň a opatrněji.

str. 119

„V každém člověku je něco dětského, k tomu se musíme upínat, k tomu dětskému. Vezmi si Chochola: jako by byl ze železa, a jeho duše je dětská!“

Kolik je takových Chocholů!

str. 139

„Pravdu si člověk musí vybírat podle chuti! Tam za roklinou se pase stádo, pobíhá pes a chodí tam pastýř. Nu tak co? Co z toho má naše duše? Můj milý, jen se prostě podívej: člověk je zlý, to je pravda, a kdo je dobrý? Dobrého ještě nikdo nevymyslil, ták!“

Pravil Barinov a já podle své chuti s ním nesouhlasím.

TVB