Maminka mi pustila film Kdo seje vítr a byl to opravdu zážitek. Koncert tří herců: Spencera Tracyho, Frederica Marche a Gene Kellyho. Z nich mě nejvíc zaujal ten třetí - kdybych byla ženská, určitě bych mu neodolala, a ještě k tomu je to víc tanečník než herec, což mi tak nějak taky imponuje. Ve filmu jde o soudní spor zpracovaný podle skutečného tzv. opičího procesu mezi evolucionismem a kreativismem, který proběhl v roce 1925. Na jeden z argumentů, které použil obhájce profesora biologie, jenž učil o evoluci, jsem přišel sám vlastní hlavou a jsem na to pyšný. Když jsem četl první kapitoly Genesis, všiml jsem si, že Kain poznal svou ženu, která mu porodila syna. A tehdy jsem se ptal, kde se vzala ta žena? A úplně stejně se ptal Spencer Tracy, čímž mi udělal opravdu radost. A ještě větší radost mi udělal, když se zeptal, jak dlouhý byl první a druhý den stvoření, když Bůh stvořil Slunce, měsíc a hvězdy až třetí den (ve filmu snad zazní čtvrtý) – dokonce i s odůvodněním, aby se dal měřit čas. Fakt fikaný! Film mi mluvil z duše a tak má u mě několik oskarů. Jeden taky za větu Gene Kellyho: „Jsem možná žluklé máslo, ale natřené jsem na váš krajíc.“
TVB
Žádné komentáře:
Okomentovat