2. února 2007

Z Quevedy

Milenec děkuje lživým lichotkám snu

Floralvo, zdálo se mi... Smím to říci?
Smím, vždyť je to sen - ... že jsem s tebou byl.
Kdo jiný, ne-li milenec, jenž snil,
vyzdvihne k nebi peklo řeřavící?

Můj oheň žhavě planul na tvém sněhu,
láska jak vždycky šípy střídala,
zamrazila i cudně laskala,
jako já ve dne střídám chlad a něhu.

Přál jsem si, ať mě osud nenutí,
abych kdy spal, když bdím a tebe mám,
a jestli spím, abych se neprobudil.

Leč sladký zmatek ustal, já se vzbudil
a prohlédl, že žil jsem se smrtí
a v životě že zvolna umírám.





















Jaká svízel být zamilován

Jaká bolest milovat!
Jak zlé s ní se plahočit!
Jak lživé dál po tom všem žít
a mužné láskou umírat!

Jaký žal až do závratě!
Jaká protichůdná přání!
Jak pořídku radování
a trápení vrchovatě!

Jaká příkoří a hlad!
Jaký vynucený klid!
Jak lživé dál po tom všem žít
a mužné láskou umírat!

Jak líbezné blázniviny!
Jaká krutost hledět svrchu!
Jaké odhodlání v duchu!
Jaké zakřiknuté činy!

Jaký zbožňovaný chlad!
Jak otrocky němý cit!
Jak lživé dál po tom všem žít
a mužné láskou umírat!

Jaké promyšlené zrady!
Jaká muka neodvratná!
Jaká smělost vždycky trapná!
Jaké pošetilé pády!

Jaký strach! Nic nedat znát!
Jaká snaha předejít!
Jak lživé dál po tom všem žít
a mužné láskou umírat!

Jaká úzkost, léčky, hádky!
Jaká chuť být neurvalý!
Jaká chytráctví a schvály!
Jaký život věčně vratký!

Jak hrozné to je - tolikrát
smrt vidět, ale neumřít!
Jak lživé dál po tom všem žít
a mužné láskou umírat!




















mljt

Žádné komentáře: