Učitel lásky
Thrácké hříbě, proč tak kosý
pohled na mne upínáš?
A proč opět uteklo jsi?
Málo, tuším, ještě znáš.
Po překrásné jízdě dychtě
připjal bych ti řemení,
věř, a uzdou řídil bych tě
k cílovému kameni.
Nyní popásáš se v mlází,
tančíš, skáčeš celé dny;
věru tobě jezdec schází,
znalec koňů důkladný.
Zklamání
Házeje míčem z purpuru
po mně zas, Erós, samý smích,
mne svádí, abych začal hru
s děvčetem v pestrých střevíčcích.
Jí však – vždyť znáte Lesbanky –
jí nelíbí se tady ty
vlasy, už sivé nad spánky –
po jiných v touze špulí rty.
mljt
Žádné komentáře:
Okomentovat