V sútře Svatý cíl (Áriyapariyésanasuttam) jsou velice zajímavé úvahy připisované samotnému Buddhovi. Vnitřní hlas mu například tvrdil něco, co platí i dnes a u nás v Evropě tisíckrát víc než na Dálném Východě:
Co s velkou námahou jsem nalezl
teď vykládat by bylo zbytečné,
chtivost a nenávist vládne lidem
a k mému chápání se jistě nekloní.
Ten, kdo jde proti proudu
hluboce ve svém nitru skrytý,
neviditelný je všem žádostivcům,
jak hustou tmou je oděný.
A když se mu pak dostane povzbuzení, začíná kázat a tam vidím velikou podobnost se slovy Kristovými z evangelií a apokryfů:
Otevřeny jsou brány věčnosti.
Kdo má uši k slyšení, přijď a poslouchej.
Závěr sútry je Buddhova cesta k nirváně, která potvrzuje mou hypotézu o zastínění přírody, tedy všeho stvořeného příklonem k říši nebytí, „není tu nic“, tedy před kosmologický počátek dle bráhmanismu.
Co s velkou námahou jsem nalezl
teď vykládat by bylo zbytečné,
chtivost a nenávist vládne lidem
a k mému chápání se jistě nekloní.
Ten, kdo jde proti proudu
hluboce ve svém nitru skrytý,
neviditelný je všem žádostivcům,
jak hustou tmou je oděný.
A když se mu pak dostane povzbuzení, začíná kázat a tam vidím velikou podobnost se slovy Kristovými z evangelií a apokryfů:
Otevřeny jsou brány věčnosti.
Kdo má uši k slyšení, přijď a poslouchej.
Závěr sútry je Buddhova cesta k nirváně, která potvrzuje mou hypotézu o zastínění přírody, tedy všeho stvořeného příklonem k říši nebytí, „není tu nic“, tedy před kosmologický počátek dle bráhmanismu.
xxx
Žádné komentáře:
Okomentovat