9. dubna 2007

Buddhistický pláč

Buddha mluví: „Čeho, myslíte, mnichové, že jest víc: proudů slz, které jste prolili… anebo vod ve čtyřech velkých moří?“
„Slz.“
„Dobře, mnichové, dobře jste tedy pochopili nauku, kterou jsem vám přednášel. Dlouho jste, mnichové, prožívali smrt matčinu a dalších příbuzných, vždy znova jste prožívali bolest pro příbuzné, bolest pro statky, bolest pro nemoc, a jak jste lkali a plakali pro spojení s nemilým a pro rozloučení od milého, prolili jste víc proudů slz, než jest vody ve čtyřech velkých mořích. A proč to? Bez konce a bez začátku jest toto bloudění z bytí do bytí. Neznáme východiska, od kterého bloudí a putují bytosti stižené závojem nevědomostii a poutem chtivosti.

Nechutné a plny utrpení jsou rozkoše smyslů, není horšího utrpení nad rozkoš.
Jako nabroušený meč, nemilosrdná dýka, nůž vražený do prsou – ano ještě horší jsou utrpení smyslové rozkoše.
Jako jáma zdéli muže naplněná žhavým uhlím, jako radlice rozpálená sluncem – ano ještě horší jsou utrpení smyslové rozkoše.
Jako jed, jako vroucí olej, jako roztavená měď nebo železo – ano ještě horší jsou utrpení smyslové rozkoše.
mljt

Žádné komentáře: