Taneční

Dal jsem si včera v cukrárně kubánský dort s banánem a k němu jsem si otevřel knížku od kubánského básníka Nicoláse Guilléna. Jsou to vesměs sociální básně, ale nejen. Tahle se jmenuje Taneční, ač v ní o tanci není ani zmínka (přeložil Lumír Čivrný).

Holoubku, vzlétni do větví
a rozhlédni se po krajině:
nevidíš moji nevěstu,
nejde tam někde v zátočině?

Co mluvíš, ty?
Tvá nevěsta si doma louská
své oříšky.

Holoubku, najdi mou milou
a vyřiď jí, jak mám ji rád:
že čekám na to políbení,
co mi ten večer chtěla dát.

Ty sníš, či co?
Tvá nevěsta si doma pije
své kafíčko.

Holoubku, kdyby přišla za mnou
alespoň k bráně u hřbitova,
ať do ní tluče, co má síly,
že je ta brána ocelová.

Chceš věčně snít?
Tvá nevěsta si chystá mlýnek
a bude mlít.

mljt