O Jiřím Wolkerovi jsem už párkrát psal a dokonce se holedbal, že letošní podzimní poetický večer věnuji jemu. Nevěnuji, jelikož a protože jsem letos poetický večer nestihl připravit. O to lépe se připravím na ten příští. Zkusím to vynahradit aspoň čtenářům soběpisníku.
Dostal se mi do ruky Táborový deník šestnáctiletého skauta Jiřího Wolkera ve svém 2. vydání z roku 1949, kdy už byl česká Junák paralyzován komunisty a následně v roce 1950 zrušen. Nevím, zda do toho vydání stačila již zasáhnout cenzura, ale editorem byl Kamil Bednář, tak snad ne. Ovšem, co cenzurovat na větách „K večeři byly zbytky od oběda“, „K večeři byl králík. Smáli se nám, že je to kočka“, „Wolkře, pro mléko“ a jim podobných? Pro mě to byla velmi zajímavá sonda do historie skautingu, jenž letos oslavil sto let od chvíle, kdy se prvních 21 kluků různého věku odešlo na týden „zakopat“ na ostrov v Hnědém moři v anglickém Dorsetu. Jen pět let to trvalo a profesor Svojsík se začal zakopávat s českými skauty pod hradem Lipnicí. A na čtvrtý ročník tohoto tábora už se z Prostějova vydal i Jiřík Wolkrů, ovšem ne na týden, ale na celých 40 dní. A navštívili je tam takové osobnosti jako například prof. Stránský z Liverpoolu nebo barytonista Gustav Arnim Svojsík, který zpíval t.č. v Kolíně nad Rýnem (bratr A.B.S.) Wolker si psal poctivě deníček a psal i táborový deník, neboť, jak píše, „vůbec mne tu pokládají za velikého literáta“. Není divu, Wolker si každý den četl, jmenuje například Baudelairovy Básně v próze, D´Annunziovu Giocondu ad. A tak je to i zajímavá sonda do duchovního vývoje mladičkého básníka, který má zdravý thymos prvních lidí. Vydobíjel si uznání všelikými způsoby, např. šermováním.
„Po obědě chvíli jsem četl, chvíli jsa unaven spal. Věděl jsem, že mi bude třeba spánku, neboť jsem měl mít od 1 do 3 hlídku. Potom jsem byl jaksi pitomý. Snad, že jsem se přejedl, či nevím, čím to je. Horko a horko. Snad to přejde.
Šermoval jsem s některými, abych se z toho probral. Trochu jsem se sekl na ruce, ale poznal jsem, že jsem nejlepším šermířem. Má vážnost v táboře roste. Je to příjemné, když se všichni tahají, abych spal u nich ve stanu.“
Nakonec se utkal i s prof. Svojsíkem a pořádně ho zapotil.
A že český Junák vychovával vlastence, to je vidět z téhle krásně nacionalistické vsuvky:
„… za každé německé slovo musí si tu každý dát pohlavek. A všichni také na to dbají. Jak se některý podřekne, hned na něj křičí: „Dej si pohlavek!“, tak dlouho, až si jej dá.“
Dostal se mi do ruky Táborový deník šestnáctiletého skauta Jiřího Wolkera ve svém 2. vydání z roku 1949, kdy už byl česká Junák paralyzován komunisty a následně v roce 1950 zrušen. Nevím, zda do toho vydání stačila již zasáhnout cenzura, ale editorem byl Kamil Bednář, tak snad ne. Ovšem, co cenzurovat na větách „K večeři byly zbytky od oběda“, „K večeři byl králík. Smáli se nám, že je to kočka“, „Wolkře, pro mléko“ a jim podobných? Pro mě to byla velmi zajímavá sonda do historie skautingu, jenž letos oslavil sto let od chvíle, kdy se prvních 21 kluků různého věku odešlo na týden „zakopat“ na ostrov v Hnědém moři v anglickém Dorsetu. Jen pět let to trvalo a profesor Svojsík se začal zakopávat s českými skauty pod hradem Lipnicí. A na čtvrtý ročník tohoto tábora už se z Prostějova vydal i Jiřík Wolkrů, ovšem ne na týden, ale na celých 40 dní. A navštívili je tam takové osobnosti jako například prof. Stránský z Liverpoolu nebo barytonista Gustav Arnim Svojsík, který zpíval t.č. v Kolíně nad Rýnem (bratr A.B.S.) Wolker si psal poctivě deníček a psal i táborový deník, neboť, jak píše, „vůbec mne tu pokládají za velikého literáta“. Není divu, Wolker si každý den četl, jmenuje například Baudelairovy Básně v próze, D´Annunziovu Giocondu ad. A tak je to i zajímavá sonda do duchovního vývoje mladičkého básníka, který má zdravý thymos prvních lidí. Vydobíjel si uznání všelikými způsoby, např. šermováním.
„Po obědě chvíli jsem četl, chvíli jsa unaven spal. Věděl jsem, že mi bude třeba spánku, neboť jsem měl mít od 1 do 3 hlídku. Potom jsem byl jaksi pitomý. Snad, že jsem se přejedl, či nevím, čím to je. Horko a horko. Snad to přejde.
Šermoval jsem s některými, abych se z toho probral. Trochu jsem se sekl na ruce, ale poznal jsem, že jsem nejlepším šermířem. Má vážnost v táboře roste. Je to příjemné, když se všichni tahají, abych spal u nich ve stanu.“
Nakonec se utkal i s prof. Svojsíkem a pořádně ho zapotil.
A že český Junák vychovával vlastence, to je vidět z téhle krásně nacionalistické vsuvky:
„… za každé německé slovo musí si tu každý dát pohlavek. A všichni také na to dbají. Jak se některý podřekne, hned na něj křičí: „Dej si pohlavek!“, tak dlouho, až si jej dá.“
Žádné komentáře:
Okomentovat