Noční příchod

V ložnici na parketách leží ptačí pírko.
Bydlím pod střechou,
když se koupu,
slýchám na ní vrkat holuby.
Ale okna byla celý den zavřená.
Kocour se tváří,
jako by dokázal ulovit a sežrat křepelku
a strávit ji i s peřím.
Možná jsem ho přinesl na kalhotách,
venku pršelo a soudě podle toho,
jak se na ně normálně chytají kocouří chlupy,
nedivil bych se, kdybych domů přitáhl
s chmýřím babího léta
i nějaké to zelektrizované pírko.
Nebo leželo pod postelí
a prudkým pohybem při svlékání
jsem ho vylákal doprostřed místnosti.
Ale jak se dostalo pod postel?
Už si vzpomínám. Vždycky, když usnu,
sedává mi na pelesti anděl.
V noci courám, a tak ho často vyplaším,
nechá manikúry, svine perutě
a kvapně se schová pod postel.
Myslí si, že ho tam nevidím.
A zatímco píšu tuhle báseň,
pomalu usínám a slyším ševelení
v teplovodních trubkách.
To bude on. Jsem zvědav,
jestli si po sobě uklidí.