Siegfried Sassoon(originál zde)Znal jsem jednoho mladého vojáčka,na svět se šklebil s úsměvěm prosťáčka,v noci se hlasitě ozýval polním stanema brzy z rána pískal si se skřivanem.Ve zmrzlých zákopech, smutný a bezduchý,plný vší, bez rumu, v uších jen výbuchy,prohnal si mozkovnou snad půlku zásobníku –odešel ve vřavě a vlastně zcela v tichu.Vy samolibé davy se zanícením v očích,jež přes ulici chvatně se za vojáčky točí,odplazte se domů a v koutě buďte rádi,že neznáte to peklo, kde mizí smích a mládí.
Žádné komentáře:
Okomentovat