Václav Klaus mě v rozhovoru pro Mladou frontu nenechal chladně číst, ale jako téměř vždy mě donutil vyhledávat a přemýšlet. Nejvíc mě asi zaujala postava francouzského ekonoma 1. poloviny 19. století Frédérica Bastiata. Začetl jsem se do anglického překladu Toho, co je vidět a co není vidět. Je to docela dobrá obrana proti utopickým socialistům a zároveň vulgárním kapitalistům. Nicméně nejvíc mě zaujalo, že Bastiat napsal taky Petici výrobců svíček, lamp, luceren, kandelábrů, kratiknotů, zhášedel, stínítek a výrobců loje, oleje, alkoholu a všeho, co souvisí s osvětlením za to, aby francouzský parlament schválil odstínění slunce jako monopolního dodavatele světla, jenž jej produkuje za zvýhodněných nákladů a distribuuje za nerovných obchodních podmínek. Vzpomněl jsem si na Skromný návrh a docela jsem se pobavil. Jsem rád, že pan prezident umí provokovat v podobném duchu jako Swift a Bastiat a za tuhle vlastnost si ho vážím, přestože netvrdím, že má vždycky pravdu. Příští týden ve středu 17.října od 14hod. je v Kadani na náměstí, tak se tam půjdu podívat.
Paplí je matka...
před 6 lety
1 komentář:
Jen abys ho v tý mlze vůbec viděl ;-)
Okomentovat