Getsemany

Po dlouhé odmlce se vracím ke svým oblíbeným pokusům o překlady prvoválečných básní. Na tu dnešní mě navedl T.S.Eliot ve své pozitivní kritice autorových básní. Složil ji Rudyard Kipling zřejmě jako ohlas na smrt svého syna v bitvě u Loos v roce 1915 (sám ho přesvědčil, aby šel do války, přestože zprvu nebyl přijat pro oční vadu). Zbývá možná dodat, že plyn, o němž se v básni píše, pouštěli do éteru sami Britové, nikoli Němci, ovšem nepříznivým větrem se jim vracel zpátky a masky ještě nebyly moc spolehlivé. A jak jinak, jde o překlad volný, ale ne od řetězu utržený.

originál zde

Getsemany je pěkná louka
v Pikardii za Horní Dolní
a lidé se tam chodí koukat
na Angličany v plné polní.

Milí Francouzi nás zvali k vínu,
a mi jim rozkopali vinice i lány,
masky jsme měli proti plynu
tam, kde se říká Getsemany.

Getsemany, ty pěkné luhy,
překrásné dívky se po nich prohání,
a celý čas, co ke mně jedna mluví,
můj pohár hořkosti mi hrůzu nahání.

Důstojník sedí na své židli,
vojáci leží tiše pod zemí,
vlasy jim zešedly, některým zřídly,
ach, Bože, prosím, ten pohár odejmi.

Neodňal – byl v něm odvar z blínu,
tak hořký byl a trochu slaný…
Vypil jsem ho i s douškem plynu
tam, kde se říká Getsemany.