Dnešní den jsem začal tanečně. Ale ne nějak zhurta, přece jen jsem léčený na vysoký krevní tlak, tak bych to neměl poránu přehánět. Je jeden francouzský tanec zvaný kotilión. Dnes se tím názvem také označuje dáreček, který dává tanečnice svému tanečníkovi (já jsem tehdy dostal plyšového psíka) nebo taková ta stužka pro nejoblíbenějšího pána na parketu. To jsem zažil na minulé prodloužené v Žatci, každá z děvčat rozdala čtyři stužky a jeden s tanečníků neměl ani jedinou. Bylo mi ho strašně líto, vzpomněl jsem si na všechny ty tancovačky, kde jsem zůstal na ocet a na scénu ze Zdi, kde na malého Pinka zbude korpulentní žába, jež je o několik hlav vyšší (ovšem tenhle klip je ještě i o něčem moc a moc jiném, co mě vždycky dostane; dneska se na mě byla podívat maminka, dokonce dvakrát přijela z Loun za marodnym synem, tak jsem rozmazlenej; a taky se jí občas v duchu takhle řečnicky ptám).
Tedy pánové, zadejte se. Bude se tančit kotilión. Ne, taky nevím kroky, jen vím, že se tancoval někdy za Ludvíka XV. a že se při něm příjemně flirtovalo. Kotilión je nicméně i název pasiánsové hry, kdy je hlavním úkolem zadat pokud možno všech osm párů, přičemž můžete jen dvakrát projet talón. Třikrát jsem to bezúspěšně zkusil a na počtvrté se mi to podařilo. Tady je výsledek a v kombinaci s půlkou lexaurinu docela dobrý lék na nervy.
Žádné komentáře:
Okomentovat