Klobouky včera a dnes

Před sedmi sty lety v jednom městečku vztyčil rychtář na rynku sloup, na jeho vrcholek pověsil svůj klobouk a nařídil obyvatelům městečka, že se budou muset, kdykoli projdou kolem, hluboce uklonit. Našel se muž, který byl tak hrdý, že se neuklonil. Potrestán byl na sobě, ale i na svém dítěti, ovšem tak, že osud jeho dítěte byl v jeho rukou. Byl to Vilém Tell. A jablko z hlavy svého syna sestřelil. Ovšem nejsme všichni takoví střelci jako Vilém Tell a zvůle moci byla a mnohdy je stále stejná. Když se za komunismu člověk neklaněl, bylo mu vyhrožováno újmou na osudu rodiny a tato zodpovědnost byla na oněch rebelech. Ale pozor! Ještě dnes se mnohdy klaníme úřednímu klobouku, jenž visí na kdejaké žerdi nebo prázdné hlavě.