Román

Zatímco se snažím v eseji na pokračování dojít k definici románu a v hlavě rozvíjím už další kapitolu, narazil jsem dneska při úklidu knihovny (tedy podlahy) na starý dobrý Ďáblův slovník Ambrose Bierce, kde je neodolatelné heslo román rozepsáno následovně:

Krátký příběh z oklikami. Druh kompozice mající k literatuře stejný vztah jako panoráma k umění výtvarnému. Jelikož je příliš dlouhý, než aby se dal přečíst na posezení, dojmy, jež zanechají následné části, se následně vymazávají – jako u panoramatu. Jednota či celistvý efekt jsou nemožné, neboť kromě několika naposled přečtených stránek se v paměti udrží pouze osnova toho, co se odehrálo předtím. K romanci se román vztahuje stejně jako fotografování k malířství. Jeho distinktivní rys, pravděpodobnost, doslovně odpovídá realitě fotografie a tím ho jasně řadí do kategorie zpravodajské, zatímco ničím nespoutaná křídla dokážou autora romancí odpravit do takových výšin fantazie, jakých je jen schopen dosáhnout, a první tři zásady literárního umění jsou fantazie, fantazie a fantazie. Umění psát romány, tak jako se psávaly kdysi, již dávno všude vymřelo – kromě Ruska, kde je nové. Pokoj buď jejich památce – některé romány se velmi dobře prodávají.