Volný překlad raných veršů slavného argentinského spisovatele Jorge Luise Borgese, ze sbírky Odvrácená strana měsíce (1925), o níž v předmluvě z roku 1969 napsal: Ahora, ya no es mío!*, zde přináším k 150. výročí narození Josepha Conrada, a věnuji ho Věrušce, mé Evě.
originál zde
Země dýchá létem, vzduch tetelí se,
den je průsvitný a čirý. A ta záře celodenní
tvoří mříže, jednu vedle druhé, jako ve vězení,
tu oslnivé pobřeží, tam horečnatý písek.
Ale stará dobrá noc až ze dna moří
nabírá vodu do věder. Chladí s ní tuláka po noze,
jenž na líných člunech s tváří obrácenou k obloze
zabíjí čas tím, že z plných plic kouří.
V tom doutníkovém dýmu, do nějž padá
celé nebe, ztrácí se historie se všemi svými jmény.
Svět je jen slabý výkřik, potichý, bez ozvěny.
Ne řeka, ale pramen. Ne člověk, ale Adam.
___________________________
*Nyní už není moje!
originál zde
Země dýchá létem, vzduch tetelí se,
den je průsvitný a čirý. A ta záře celodenní
tvoří mříže, jednu vedle druhé, jako ve vězení,
tu oslnivé pobřeží, tam horečnatý písek.
Ale stará dobrá noc až ze dna moří
nabírá vodu do věder. Chladí s ní tuláka po noze,
jenž na líných člunech s tváří obrácenou k obloze
zabíjí čas tím, že z plných plic kouří.
V tom doutníkovém dýmu, do nějž padá
celé nebe, ztrácí se historie se všemi svými jmény.
Svět je jen slabý výkřik, potichý, bez ozvěny.
Ne řeka, ale pramen. Ne člověk, ale Adam.
___________________________
*Nyní už není moje!
Žádné komentáře:
Okomentovat