… mé pohlaví není obráceno jen k potomkům, je to tajemství mého vlastního života…
Jak asi víte, jsem holanovský bibliofil, a protože teď blbnu s těmi korespondencemi a deníky, abych mohl napsat další kapitolu svého eseje o románu, tak jsem si včera vytáhl Holanovy překlady Rilkových dopisů. Přečetl jsem si ty, které psal mladému začínajícímu autorovi, kterého neznal (Franz Xaver Kappus, 1903 – 1908), a pak ty, které Holan zařadil do kapitoly O Bohu (1915). Obojí jsou velice zajímavé a z té druhé vybírám pro mě velmi inspirující pasáž, která nám řekne mnohé nejen o Rilkovi:
Hrozivá nepravda a nejistota naší doby má svůj základ v nepřiznaném štěstí pohlaví, v tomto zvláštním pokřiveném provinění, které stále vzrůstá a dělí nás od celé ostatní přírody, ba dokonce od dítěte, ač, jak jsem zvěděl v oné nezapomenutelné noci, nevinnost dítěte docela nezáleží v tom, že by neznalo, tak říkajíc, žádného pohlaví, - nýbrž, jak řekl Petr skoro bez přízvuku, ono nepochopitelné štěstí, které se nám probudí na jednom místě uprostřed v dužině plodu uzavřeného objetí, je ještě v jeho celém těle všude bezejmenně rozděleno.
Abychom mohli označit zvláštní polohu své smyslnosti, muselo by se nám tedy dovolit říci: Kdysi jsme byli dítětem všude, nyní jsme jím jen ještě na jednom místě.
Jak asi víte, jsem holanovský bibliofil, a protože teď blbnu s těmi korespondencemi a deníky, abych mohl napsat další kapitolu svého eseje o románu, tak jsem si včera vytáhl Holanovy překlady Rilkových dopisů. Přečetl jsem si ty, které psal mladému začínajícímu autorovi, kterého neznal (Franz Xaver Kappus, 1903 – 1908), a pak ty, které Holan zařadil do kapitoly O Bohu (1915). Obojí jsou velice zajímavé a z té druhé vybírám pro mě velmi inspirující pasáž, která nám řekne mnohé nejen o Rilkovi:
Hrozivá nepravda a nejistota naší doby má svůj základ v nepřiznaném štěstí pohlaví, v tomto zvláštním pokřiveném provinění, které stále vzrůstá a dělí nás od celé ostatní přírody, ba dokonce od dítěte, ač, jak jsem zvěděl v oné nezapomenutelné noci, nevinnost dítěte docela nezáleží v tom, že by neznalo, tak říkajíc, žádného pohlaví, - nýbrž, jak řekl Petr skoro bez přízvuku, ono nepochopitelné štěstí, které se nám probudí na jednom místě uprostřed v dužině plodu uzavřeného objetí, je ještě v jeho celém těle všude bezejmenně rozděleno.
Abychom mohli označit zvláštní polohu své smyslnosti, muselo by se nám tedy dovolit říci: Kdysi jsme byli dítětem všude, nyní jsme jím jen ještě na jednom místě.
Žádné komentáře:
Okomentovat