Prokůpek

Inkoust v mém křestním listě
už několik hodin zasychá,
píše se tam v jednom místě,
že prý jsem Prokop Melichar.

Jsem tu, a že venku sněží,
do bavlnky mě zavinuli.
Jsem to maličké, co leží
tátovi na klíně a bulí.

Už nesněží, už slunce svítí,
maminko, dej mi tu věc blíž…
jé, to mi chutná, tohle pití,
teď se mě asi nezbavíš.

Jsem tedy malý Prokůpek,
popil jsem a teď se položím
tátovi pěkně na pupek
a budu spát… ne, vždyť už spím.