Beowulf

Je spousta filmů, které nikdy neuvidím a rozhodně to nesvědčí o jejich špatné kvalitě. Vlastně až na výjimky moc na filmy už nechodím, televizi doma nemám, a tak jsem ten poslední, kdo by se k něčemu podobnému pohyblivým obrázkům měl vyjadřovat. Ale přesto to udělám. Rád se studenty totiž probírám v angličtině starý anglosaský epos o Beowulfovi, protože vím, že zaujme svou krvelačností a principem pomsty, který v něm je obsažen. Také rád dodávám, že originál přepisovali až písmaznalí křesťanští mniši, a tak do ní přidali i nějaké ty křesťanské ctnosti. Pak si třeba povídáme o pomstě a odpuštění, odvaze a oběti a tak. Studenti mě upozornili, že již existuje film a že podle traileru půjde o pěknou věc. Přečetl jsem si o filmu v jedné recenzi, že jej autoři (mimo jiné scénárista Pulp Fiction a režisér Forresta Gumpa) očesali o tu křesťanskou vlažnou hnědou omáčku a udělali z příběhu krvák, kde stříká krev a trhají se lidská těla, nejefektnější to prý bude v pražských 3D kinech, kde ta krev bude stříkat i na vás. Na mě rozhodně ne. Hezky to napsala recenzentka Darina Křivánková v Lidovkách: „Tenhle film je stavěn na tom, „jaký je“, jestli je také „o něčem“, stojí až druhé v řadě.“ Pulp Fiction a Forresta Gumpa si asi ještě v životě někdy pustím a rád, protože šlo hlavně o to, o čem jsou, třebaže nebo právě protože život a jeho průvodní jevy zlehčují. Na Beowulfa zveršovaného v stříkance krve a na Máchův Máj, které jen po svém zpracovávají látku, skrze níž chtěl někdo někdy dávno něco o tom životě říct také nám, jenže už nemá šanci, mě nikdo nedostane!