Ode dneška přesně za rok bude Britské muzeum slavit 250 let od svého otevření. Tehdy samozřejmě vypadalo skromněji, ale stálo na stejném místě, kde stojí dnes. Britské muzeum jsem během svých už asi deseti návštěv Londýna nikdy nevynechal. Pokaždé jsem si vybral jednu z dávných říší a prošel si ji, ano, říkám ji, protože v těch obrovských pavilonech se člověk opravdu může nechat unášet fantazií i v čase… a od první návštěvy, kdy jsem ho objevil, pokaždé mě moje kroky zavedly kousek za oddělení s hodinami, kde je vystaven. Říkají mu tady korálek z růžence a je to pravděpodobně holandská práce z první třetiny 16. století. Lepím se na tu vitrínku, kde se tak skromně krčí, většinou tak, že ji zadýchám a pak si v té zamlžené skvrně musím nosem udělat tečku pro oko, skrze níž se mi jeví to Ukřižování jako živé. Když minulý rok byla expozice hodin zavřená a řekli mi, že jinudy se ke svému modlitebnímu oříšku, jak mu také přezdívají, nedostanu, bylo mi smutno, ale je pravda, že jsem se přesto nenudil. O Britském muzeu by se dalo klidně mohlo říci, co Samuel Johnson, jehož byt v Londýně jsem nikdy nechytl v otvírací době, vztahoval na celý Londýn: „When a man is tired of British Museum, he is tired of life“.
Dalo mi to práci, najít tyhle obrázky, ale naštěstí Britské muzeum je štědré na obrazovou dokumentaci a většina exponátů se na jeho stránkách dá vyhledat. Letos bych se měl do Londýna zase podívat, tak doufám, že si po minulé přestávce spravím chuť.
Žádné komentáře:
Okomentovat