Když Beaumarchais uvedl poprvé svého Lazebníka sevillského, byl to propadák. Ale Figaro, kterého v pátek pohřbívali, vstal v neděli z mrtvých s takovým grády, že přežil staletí. Když Rossini uvedl poprvé svou operu Lazebník sevillský, byl vypískán. Ale hned další představení zaznamenalo úspěch a ten opera sklízí dodnes. To dává člověku aspoň trochu naděje. Mně zejména do pořádání dalších akcí.
Našel jsem tenhle klip, kde je část Rossiniho opery zahraná na akordeon. Moje babička a můj tatínek hrávali na tento orchestr schovaný do jednoho nástroje. Táta to zkoušel i se mnou, ale já jsem se vzpíral a když po několika lekcích, kdy jsem byl k velkým šlím, které nešly utáhnout, přivázán švihadlem, sůl z mých slz rozežrala látku měchu a na diskantové klávesnici vytvořila mramorové fleky, vzdal to. Přece ale ve mně zakořenil velký obdiv k harmonikářům. Za složitější na koordinaci považuju už jen varhany, kde se do hry zapojují i nohy.
Paplí je matka...
před 6 lety
Žádné komentáře:
Okomentovat