20. února 2008

Nejlepší způsob chůze

Do češtiny doslova převedený název francouzského filmu z roku 1976 nevyvolá moc touhu po zhlédnutí. Ale ten film zřejmě stojí za to. Odehrává se v letním táboře, kde jsou krom dívky jednoho z vedoucích samí muži a kluci. I ti nejmladší si schovávají pornočasáky do komiksů. Sexuální napětí ovládá celý tábor a film, a teprve návrat do civilu udělá z protagonistů zase „normální“ lidi.



Tak nějak se mi díky tomu zase vybavilo téma homosexuálů mezi námi. Přemýšlel jsem o tom, jak může taky působit, že dva hrobníci v naší hře jsou zahraní jako zženštilé postavičky. Bylo by mi smutno, kdyby to přispívalo k nějakému podhoubí netolerance, a tak zde aspoň chci říct, že nevím o nikom z divadla, kdo by v tomto ohledu byl sám netolerantní. Právě naopak. Máme homosexuály, bisexuály, metrosexuály nebo třeba hebefily mezi sebou a nikdy by nás nenapadlo jakkoli je odsuzovat nebo kolem nich stavět klec. Kdyby toto naše přesvědčení někomu z diváků nesedělo, ať radši zůstane doma ve své televizní kleci, ale naše divadlo vždycky bude uznávat svět plný pestrosti a tolerance, a takový ho bude zkoušet i představovat, i kdyby si to někdo chtěl vysvětlovat jinak.

2 komentáře:

zuzna řekl(a)...

díky za používání všeobecně příliš neznámých názvů sexuálních "úchylek". Nutí mě si to hledat si je na wikipedii a tím se cítím vzdělanější:) díky.

J-Lo řekl(a)...

určitě myslíš tu moji;)