18. února 2008

Další pohled do zpětného zrcátka

Když jsem studoval na fakultě světové dějiny 19, století, měl jsem referát na rodinu Karadjordjevičů. Pojal jsem to ve svém stylu, tedy jako jednu velikou historickou frašku, z níž si pamatuju jen, že se zabíjelo na potkání a jako důkazy se nosily usekané hlavy a vydloubané oči. Pak se mi to všechno začalo vybavovat při válce v Kosovu. Studoval jsem historii a tak mám tendenci i současnost vidět už jakoby v kronice. A taky mám rád zajímavé dokumenty. V dnešní situaci jsem našel jeden, který by mohl zajímat i vás, už jen proto, že je z té strany, kterou asi moc neuslyšíte v médiích. Spousta lidí v Srbsku si stále hraje s myšlenkou, zda se nevrátit zpět k monarchii a nevsadit korunnímu princi Alexandrovi II. Karadjordjevičovi korunu na hlavu. Alexandr už má pro jistotu nachystanou královskou radu, v níž nejsou žádní blbci, a ta vydala následující komuniké. Zní anachronicky, ale o to naléhavěji, že jde o dokument 21. století, a protože máme ve své historii Mnichov, možná nám to i něco připomene:

17. únor 2008 se stane nechvalně známým datem!

Tohoto dne oslabila Evropa své morální uvědomění, pošpinila svou vlastní historii a ukázala, že ve svém organismu nese virus svého vlastního pádu! V tento den se Amerika vzdala Washingtona, Lincolna a Wilsona.

To není pouze popíraná porážka nás Srbů, je to porážka myšlenky světa bez násilí, jednotné Evropy, společnosti rovnosti, práva, legality a spravedlnosti!

Je to porážka demokratické myšlenky! Je to porážka všeobecně přijatých pravidel mezinárodního práva.

Část Mussoliniho a Hitlerova plánu byla nakonec uskutečněna na území Srbska.

Z tohoto není třeba obviňovat Albánce, ale ty, kteří je podporovali, uznali, dodávali jim sílu a financovali je! Jsou to oni, jejichž zatvrzelost v nenávisti vůči Srbům si uvědomujeme stejně jako jejich závazek splnit cíle, o něž usilovali v obou světových válkách, v nichž bojovali a prohráli.

Svět se zase jednou začal přibližovat svému pádu na území Srbska. Nemáme radost z toho, že osud Srbska a Srbů, na jejichž neštěstí pracovali tak pilně a svorně, mnozí poznají ve své vlastní zemi a ve svých vlastních domovech.


Kosovo zůstane naší historií a osudem, ale stane se jejich budoucností!

Dnes se my stydíme za ně, ale zítra se budou za sebe stydět oni sami!

Modlíme se k Bohu spravedlnosti za životy a zdraví našich obyvatel žijících v Kosovu a Metochiji.

Berte to jako příspěvek do diskuze, válku jsem tehdy prožíval dost intenzivně, byl jsem pro zásah NATO a polemizoval jsem se svým jugoslávským studentem a kamarádem. Oba jsme se zároveň chápali, jen jsme měli jiné zdroje informací (tehdy jsem odebíral časopis TIME a měl jsem pocit, že vím všechno o čtrnáct dní dřív). Postupně jsem začal chápat i srbský pohled a nakonec jsem si chtěl koupit tohle tričko…



Dnes mám pocit, že informace stejně nedávají žádné oprávnění na názor. Až jednou bude někdo psát seminárku o Balkánu na začátku 21. století, tak se možná zasměje tam, kde někteří z nás jsou odsouzeni trnout… Kéž by to tak bylo…

Žádné komentáře: