Před lety jsem stopoval z Karlovejch Varů do Bečova a vzal mě Ernest Hemingway, i když už v pokročilym věku. Moře bylo sice daleko, Amerika ještě dál, v puse neměl ani Camelku, natož kubánskej doutník, ale prostě se mi zjevil, mluvil česky a vykládal nádherně o přírodě a o Bohu. Pamatuju si tu průpovídku, kterou rád šířím dál, o tom, že když člověk na někoho ukazuje, tři prsty ukazujou zpátky na něj. Jel si svou rychlostí v jakymsi starym modelu Suzuki Swift a když jsem v Bečově vystupoval, dal mi takový kapesní vydání Novýho zákona. Od tý doby ten špalíček nosim v kapse a až přijde čas, předám ho dál, i když nevím, tenhle očtenej exemplář by si asi už nikdo nevzal. Každopádně jsem si tenkrát řekl, že moje první auto by mělo být Suzuki, protože přesně ten typ jízdy á la doktor Skružný z Vesničky střediskový mi vyhovoval a v autech se vůbec nevyznám, tak dám na znamení a dojmy. Vlastně si ze svojí stopařský kariéry málokdy pamatuju značky aut. Tahle mi utkvěla.
Minulej tejden jsme si s Věruškou pořídili Jonatána (krásný jménos mu, Věrů, vymyslela), naše první vozítko. Je to Suzuki Swift. Náhoda? Říkejte tomu třeba tak.
1 komentář:
Dobrá volba. Vítej mezi příznivci Suzuki Swift...:-)
Okomentovat