(ne)Povedené Velikonoce

Letošní Velikonoce jsem tak nějak křesťansky odbyl. Začalo to už tím, že jsem odpískal Pašije, který už v Kadani mají čtyřletou tradici, ale než udělat horší než loni, tak jsem se odhodlal udělat roční pauzu, ony ani ty pauzy nejsou někdy od věci – aspoň se to nebere jako samozřejmost - a na příští rok se včas připravím.

V kostele jsem už nebyl ani nepamatuju a ani velikonoční možnost jsem nevyužil, v době, kdy se při vigiliích zpívalo Hospodinu, byl jsem na Tleskačovi, a tam zazněla věta v týhle souvislosti přímo kacířská – a ještě jsem zhřešil proti osmýmu přikázání… Takže tak nějak škrábu na bránu do pekla.

Když nejde Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi. Ke mně přišla včera prostřednictvím rozhlasu. Ten český dvojkový vysílá každou neděli staročeskou hru a na tuhle neděli vyšla (liturgicky trochu opožděně) Železnobrodská pašijová hra podle rukopisu Theatrum passionale z roku 1792.

Vím, je to málo, věřím v Krista možná moc z pohodlnosti, obracím se na něj, jen když mi je ouvej, ale čtení v Terleckého životopisu mě utvrdilo, že i tahle etapa má své místo v historii spásy. A vůbec, jednak sloh (strohý, připomínající texty prof. Vondráčka) a jednak autorův způsob přechodu od ateismu ke katolictví mi je hodně blízký.