„Představujete si ten život na frontě příliš v černých barvách. Není to zas tak zlé. A má-li už jít do živého, tož je mně milejší přední linie nežli reserva, která jest určena k napravování prohraných partií a na flikování eventuelních mezer. O mne nemusíte mít obav – mráz kopřivu nespálí. Prodělal jsem již horší věci a vždycky jsem vyšel se zdravou kůží, a když už se na to nemohli bohové dívat a musil jsem též okrvácet na poli slávy, tož jsem setřel krev kapesníkem, zalepil jizvu englišflastrem – a bylo po komedii.“
To je citát ze zatím posledního publikovaného dopisu na stránkách, které jsme s Věrkou založili, abychom se podělili o dokument z obyčejného života na východní frontě za první světové války, kdy vzklíčila velká láska mezi dvěma lidmi, kteří se nikdy předtím neviděli.
Minulý týden jsem trochu zaváhal s aktualizací stránek, a tak jsem tenhle týden měl co dohánět. Sháním fotografie a pohlednice kde se dá, abych stránkám dal i obrazový doprovod, jelikož Vláďa byl vášnivý fotograf a bohužel se z jeho díla v zachované korespondenci neobjevila jediná fotografie. Zřejmě byly vydraženy zvlášť. Může se i stát, že některá z těch mnou vydražených fotografií bude jeho. Většinu ilustračního materiálu ovšem čerpám z cédéčka, jež se mi podařilo sehnat před čtrnácti dny.
Korespondence mezi Vláďou a Máryš je pro nás s Věrkou trochu jako detektivka a proto budeme rádi, když ty doličné předměty budete sledovat a zkoumat s námi a když Vás něco napadne, tak nám to napište, umístili jsme na stránky chatbox a taky pár odkazů na jiné stránky s osobními dokumenty z první války.
Žádné komentáře:
Okomentovat