Z Větrné hůrky

Sestry Brontëovy jsou známé jako romanopiskyně (tohle slovo mi Word neopravil, tak zřejmě opravdu existuje, ale přiznám se, že jsem ho použil poprvé a zní mi dost sexisticky), ale první dílo literárních sourozenkyň (další perla) bylo společné a šlo o sbírku básní. Z prvního vydání se prodaly pouhé dva výtisky – což při troše mužské jízlivosti znamená, že si jedna ze sester zapomněla knihu koupit. Nicméně po vydání slavných románů, které i dnes zná každá ženská (a mnohdy i mužská) duše, šly na odbyt i básničky. A protože je to 190 let od narození Emily, přeložil jsem volně prostřední ze tří slok její poslední básně z oné společné knížky (první se mi nepovedla a na třetí jsem neměl čas).


Jediná modlitba můj zájem ještě vzbudí,
jediná touha po zázraku:
„Srdce, to závaží, mi Bože vyrvi z hrudi

a dej mi volnost ptáků.“