Jak by vypadal svět, v němž by bylo nechutné potravu přijímat a naopak její vylučování by bylo společenskou záležitostí? Luis Buñuel nám tenhle svět přiblížuje v jedné z mnoha z normálu vychýlených scén ve svém filmu Strašidlo svobody, který natočil v roce, kdy kolem mého novorozeného tělíčka ještě stále obcházelo úplně jiné strašidlo, o kterém psal už Karel Marx.
U stolu se sedí na mísách, k vybraným tématům patří řeči o tom, kolik milionů tun hoven denně vyprodukujeme, a když si malá holčička posteskne, že má hlad, je okřiknuta, že takhle se ve společnosti nemluví. Ale po chvíli to ani dospělí nevydrží a odskočí si do jídelny na malou svačinku...
U stolu se sedí na mísách, k vybraným tématům patří řeči o tom, kolik milionů tun hoven denně vyprodukujeme, a když si malá holčička posteskne, že má hlad, je okřiknuta, že takhle se ve společnosti nemluví. Ale po chvíli to ani dospělí nevydrží a odskočí si do jídelny na malou svačinku...
Žádné komentáře:
Okomentovat