9. října 2008

Teorie v malíčku


Včera jsem se u Věrušky díval na film Nevěsta byla v černém, a protože nesleduju program, začal jsem se dívat náhodou věda jen, že mám doma knihu Rozhovory Hitchcock Truffaut. Právě ten druhý z nich film natočil. Když si tak dneska čtu, co o tom napsali v televizním programu, tak pokud bych to četl předem, hodně bych se ochudil. Takhle jsem mohl opravdu sedět v napětí a do poloviny filmu přemýšlet, o co jde, a zbytek času potom, co se z toho vyvine. Vůbec ale nechci mluvit o filmu jako o celku. Zaujaly mě v něm především dvě věci! A jeden herec nebo spíš jeho role!


Ten herec se jmenoval Charles Denver a hrál předposlední oběť vraždící Jeanne Moreau, malíře Ferguse. Byl úžasnej. Aniž by věděl, že ho Julie přišla zavraždit, balil ji tou nejkrásnější cestou, jako to muž svede – naprostou upřímností a vtipem. Ten nejkrásnější, kterej se mu povedl byl, že vztyčil malíček a zeptal se na sofa v mdlobách ležící dámy: „Víte, proč Číňani nepoužívají tenhle prst?“ Když Julie zavrtěla hlavou, jako by asi zavrtěl každý z nás, odpověděl: „Protože je můj!“

V té své upřímnosti odkryl i teorii, kterou jsem nedávno někomu vyprávěl, že vyznávám. Teorii „možných“. O co jde? Že když jste v nějakém dopravním prostředku, tak se rozhlídnete po majitelích opačného pohlaví a rozhodujete se, s kterou / s kterým by to bylo možný. Stejně jako já si Fergus představoval, že z celýho lidstva přežije jen ten jeden vagón a že pak si bude muset nějakou tu samici (nebo i víc) vybrat a přežít s ní a případně to přežití zařídit i rodu. Myslel jsem si, že takovej úchyl jsem jenom já, ale ono nás asi bude víc, co? Fergus to dotáhl skvěle do finále větou, že když v metru žádnou takovou nevidí, přestoupí si do jinýho vagónu. Tleskám a děkuju za upřímnost!

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

taky mě to pokaždý napadne,nejhorší je,když jsem v autobuse jediná žena....
Janík