Přesně takhle se jmenuje poslední písnička na albu Hollywood od kapely Už jsme doma. Její závěrečná pasáž s jemným doprovodem na piano patřila k mým nejoblíbenějším.
Nic se nezmění, nezmění, nezmění
Nepřebolí, nepřebolí
Že chci co není, co není, co není
Co sám sobě
Nedovolím
Našel jsem jednu z nejčerstvějších ukázek z Rock for people. Je to Fíkus z úplně prvního alba. Míra Wanek asi nepřijede do Kadaně vystříhanej, jakého ho většina z nás známe. Na Babím létě v Bohnicích, kde si UJD zahrála s Budoárem staré dámy a já tam nemohl být, měl pan Vaněk už pěknou máničku. Zaposlouchejte se a v sobotu ve 20h. se uvidíme v Orfeu.
„Na čem si, lištičko, pochutnáváš?“
„Vyndávám si vlastní střívka a jím je.“
„A jak si je vyndáváš?“
„Rozpárala jsem si břicho a vyndávám je.“
Medvěd uvěřil a rozpáral si břicho.
To je citát z ruské národní pohádky ze špalíčku, který jsem si onehdy přivezl ze Soběslavi. Tahle se jmenuje Zvířátka v jámě. Poslední pohádka ve špalíčku se jmenuje Jdi tam, nevím kam, přines to, nevím co. Andrej střelec uloví hrdličku a když jí chce zakroutit krkem, ona ho přemluví lidským hlasem, ať ji nezabíjí. „Vezmi si mě živou, odnes mě domů a posaď na okénko. Dej pozor: až na mě přijde dřímota, rozpřáhni se a vší silou mě uhoď. Dojdeš velikého štěstí.“ Ty fantasmagorické pohádky se čtou jako noční můry. Ale mají něco do sebe. A už vím, kde pan Vaněk čerpá inspiraci.
Nic se nezmění, nezmění, nezmění
Nepřebolí, nepřebolí
Že chci co není, co není, co není
Co sám sobě
Nedovolím
Našel jsem jednu z nejčerstvějších ukázek z Rock for people. Je to Fíkus z úplně prvního alba. Míra Wanek asi nepřijede do Kadaně vystříhanej, jakého ho většina z nás známe. Na Babím létě v Bohnicích, kde si UJD zahrála s Budoárem staré dámy a já tam nemohl být, měl pan Vaněk už pěknou máničku. Zaposlouchejte se a v sobotu ve 20h. se uvidíme v Orfeu.
„Na čem si, lištičko, pochutnáváš?“
„Vyndávám si vlastní střívka a jím je.“
„A jak si je vyndáváš?“
„Rozpárala jsem si břicho a vyndávám je.“
Medvěd uvěřil a rozpáral si břicho.
To je citát z ruské národní pohádky ze špalíčku, který jsem si onehdy přivezl ze Soběslavi. Tahle se jmenuje Zvířátka v jámě. Poslední pohádka ve špalíčku se jmenuje Jdi tam, nevím kam, přines to, nevím co. Andrej střelec uloví hrdličku a když jí chce zakroutit krkem, ona ho přemluví lidským hlasem, ať ji nezabíjí. „Vezmi si mě živou, odnes mě domů a posaď na okénko. Dej pozor: až na mě přijde dřímota, rozpřáhni se a vší silou mě uhoď. Dojdeš velikého štěstí.“ Ty fantasmagorické pohádky se čtou jako noční můry. Ale mají něco do sebe. A už vím, kde pan Vaněk čerpá inspiraci.
Žádné komentáře:
Okomentovat