Během jednoho víkendu jsme s Věruškou zažili takový až trochu epileptický záchvat Múz. V sobotu večer jsme byli v Orfeu na Metal Párty, kterou organizoval Štěpán L., jehož soběpisník jsem zde nedávno představoval, a v neděli ve tři jsme zase seděli na festivalu sborové hudby v kostelíku Stětí sv. Jana. Kdybych to měl shrnout, tak se mi na obou počinech líbilo, že to nedělali lidi ani pro peníze ani jako terapii na léčení komplexů, což jsou dvě nemoci Múz, které poslední dobou špatně snáším.
Na Metal Párty jsem slyšel Štěpánovu kapelu Ivory Gate (konec Karpathie komentovat nebudu, to byl bych musel vetovat svou výše uvedenou terapeutickou diagnózu) a kus pražských Cruel. Ivory Gate jsem takhle slyšel poprvý, trochu se za to stydím, ale bylo to milé překvapení. Skvělá Lucka Novotná, krásně nesmělá, v těch koženejch kalhotách zpívala jak Magda Kožená. Silent Land jsem znal a zněla mi pak v uších ještě cestou domů.
Zbytek kapely taky bezvadnej, kytara a basa na vysoký úrovni, ale… Teď to neber, Štěpáne, jako kritiku, ale zdálo se mi to stejně nazvučený jako jindy. Já bych si právě tu kytaru a basu docela i poslech, jenže ty bicí vás naprosto přehlušily (aspoň na balkoně jsem to tak slyšel, resp. neslyšel) a rány šlapákem nás přímo ohlušovaly. Prostě proti zvuku, kterej si pak třeba pustím na bandzonu, je to úplně o něčem jinym, tedy k horšímu. Říkám to jako laik, třeba o tom je metal, ale myslím si, že si to nemyslíš ani ty;) Cruel byli dobrý a bylo mi líto, že jsme po celodenním výletě do Plzně už neměli tolik energie. Zvlášť mě to mrzelo proto, že naším odchodem odešla dvacetina sálu.
Stejně jako Tigimu na diskuzi mi je líto, že je tu na kvalitní akce málo lidí. Asi na tom nesu i vinu, že je těch akcí moc a že teď (i kvůli těm praštěnejm volbám) není tak účinná propagace, ale cituji Tigiho: „zasvěcení si to skvěle užili“ – to je tak trochu osud kadaňské kultury a pro ty „zasvěcené“ budu svoji práci dělat dál, dokud mě nesvrhnou ti nade mnou nebo svědomí uvnitř. Dalším v pořadí pro „zasvěcence“ bude v sobotu koncert Už jsme doma.
Ještě slabší byla návštěvnost na 2. ročníku Jirkovského písňovaru, v rámci něhož do Kadaně přijeli z Tachova sbor KOZTliveCZ a z Prahy Kakofon, který se stal den předtím vítězem festivalu a držitelem Jirkovského rytíře. Přišlo asi deset lidí, z toho jsme ale téměř všechny pochytali na korzu, a tak bylo štěstí, že byly sbory dva a jeden druhému dělal auditorium. KOZTliveCZ měl víc žen, ale těch pár chlapů většinu věcí naprosto s přehledem uzpívalo a jen někde jim chlapi z Kakofonu pomohli.
Když společně zpívali Joshua fit the battle of Jericho, běhal mráz po zádech. Chlapi z Kakofonu zase nádherně věci prožívali a nešlo přehlédnout jejich pohybové kreace.
Měli spoustu krásných písní, ale mě si podmanila Salve regina, protože takhle krásně živě zazpívanou modlitbu jsem snad nikdy neslyšel. Věruška tam měla taky favorita, ale to jméno si opravdu nejsem schopen zapamatovat. Děkuju Evičce s Kristýnkou, že na nás mysleli, a jako Tigi u metalu doufám, že vás malá účast neodradila a příští rok bude zase Jirkovský písňovar i v Kadani a že se najde víc zasvěcených. Tohle všechno píšu Pod vlivem, tedy přesněji za poslechu kakofonního cédéčka s názvem Pod vlivem.
Žádné komentáře:
Okomentovat