Asi nikdy nepřečtu celou Tolstého korespondenci, na to je můj život krátký a jeho dlouhý. Ovšem často se vracím k výběrům, které sestavil Vladimír Pozner v knize Útěk (která se ve francouzském originále jmenuje Tolstoj zemřel). Brzy bych vás chtěl také seznámit s dílkem na výsost zajímavým, a to je Kallinikův Lev Tolstoj – tragedie sexuální. Nicméně v Plzni jsem teď koupil výběr z dopisů ženě uspořádaný Věrou Filcíkovou už v roce 1920, kdy byly zveřejněny všechny Tolstého dopisy manželce krom tří, jež se zmiňovaly o žijících osobách (a zřejmě by je mohly poškodit) a šesti posledních, pro které, jak píše Sofie Andrejevna, ještě nenadešel čas. Když jsem otevřel knihu na jedné straně, padl mi do očí tento text z 30. dubna 1887:
Dva dny byl u mne hostem Masaryk. Bylo mi s ním velmi příjemno. Masaryk teď staví samovar a rozfukuje velice dobře i myslí i rozumí též.
To mi připomněl, že jsem četl rovněž Masarykovo zhodnocení životního stylu ruského hraběte a spisovatele, který považoval za chtěný, uměle primitivní, nepřirozený.
Tolstoj sám mi řekl, že pil ze sklenice syfilitikovy, aby mu nedal najevo ošklivost a neponížil ho; na to myslel, ale očistit své sedláky od nákazy, na to ne. A když začal vykládat, že se máme oprostit, že máme žít po mužicku a tak, řekl jsem mu: A co ten váš dům a salón, ta křesla a divany? A co ten bídný život vašich sedláků? To je oproštění? Vy sic nepijete, ale kouříte cigaretu za cigaretou; když askeze, tož důsledná. Mužik žije chudě, protože je chudý, ale ne proto, aby byl asketou. A řekl jsem mu, co jsem viděl v jeho vsi, ten nepořádek, nemoci, špínu a to všecko. Pro boha dobrého, to vy nevidíte? Vy, takový umělec, neumíte to pozorovat? Šít si sám boty, chodit pěšky místo jezdit vlakem, to je jen maření času; co lepších věcí by se za tu dobu dalo udělat!
Masaryk začal samovarem a nakonec vybudoval stát. Tolstoj se narodil jako šlechtic a zemřel jako raněný tramp na útěku v jedné železniční stanici. Jak diametrálně odlišné povahy dal na pár dní osud dohromady. A jak zajímavé svěděctví.
Dva dny byl u mne hostem Masaryk. Bylo mi s ním velmi příjemno. Masaryk teď staví samovar a rozfukuje velice dobře i myslí i rozumí též.
To mi připomněl, že jsem četl rovněž Masarykovo zhodnocení životního stylu ruského hraběte a spisovatele, který považoval za chtěný, uměle primitivní, nepřirozený.
Tolstoj sám mi řekl, že pil ze sklenice syfilitikovy, aby mu nedal najevo ošklivost a neponížil ho; na to myslel, ale očistit své sedláky od nákazy, na to ne. A když začal vykládat, že se máme oprostit, že máme žít po mužicku a tak, řekl jsem mu: A co ten váš dům a salón, ta křesla a divany? A co ten bídný život vašich sedláků? To je oproštění? Vy sic nepijete, ale kouříte cigaretu za cigaretou; když askeze, tož důsledná. Mužik žije chudě, protože je chudý, ale ne proto, aby byl asketou. A řekl jsem mu, co jsem viděl v jeho vsi, ten nepořádek, nemoci, špínu a to všecko. Pro boha dobrého, to vy nevidíte? Vy, takový umělec, neumíte to pozorovat? Šít si sám boty, chodit pěšky místo jezdit vlakem, to je jen maření času; co lepších věcí by se za tu dobu dalo udělat!
Masaryk začal samovarem a nakonec vybudoval stát. Tolstoj se narodil jako šlechtic a zemřel jako raněný tramp na útěku v jedné železniční stanici. Jak diametrálně odlišné povahy dal na pár dní osud dohromady. A jak zajímavé svěděctví.
Žádné komentáře:
Okomentovat