24. října 2008

Toskána

...

Gordana!... Kdysi ji miloval... Muže to bolí,

básníka zraní... Kdysi ji miloval...
Ale ona chtěla, aby se lásce učil,
jako by byla teprve nachystána,
a aby ji brzy uměl nazpaměť.
Jenomže on byl pro nezabezpečenost...
Jenomže on věděl, že z toho budeme souzeni:
koho milujeme, a ne koho nenávidíme.

...

Toskána! Tosco, toskánský. Tòsco, jed!...
Vinice! Říčka Eisa! Zastavoval se,
prohlížel si viničné tyče, oblázky,
větev (je rozdíl mezi větví a větví se cvrčkem),
naschvál se zdržoval, a to tak,
jako by vášeň bez odvahy
zklamávala samu smrt...
Jenomže je to docela něco jiného:
taková vášeň chce, aby smrt zapomněla,
že i vášeň je docela sama ...
Ó živote, než tajemstvím být duše,
raději děsíš vášeň mlčením!...
Vladimír Holan, Toskána

Žádné komentáře: