Тихотворение

Soudce: Jaké je jinak vaše zaměstnání?
Básník: Jsem básník a překladatel.
Soudce: Kdo vás jmenoval básníkem? Kdo vás přijal do řad básníků?
Básník: Nikdo. Kdo mě jmenoval člověkem?
Soudce: Studoval jste to?
Básník: Co?
Soudce: Jak jste se stal básníkem? Vy jste nestudoval univerzitu se zaměřením na váš obor?
Básník: Nemyslím si, že se to dá naučit ve škole.
Soudce: A jak potom?
Básník: Myslím, že to… je dar od Boha.

Kdo by se domníval, že jde o úryvek z nějakého melodramatu, mýlí se. Jde o zápis z procesu s ruským básníkem a překladatelem Josifem Brodským z roku 1963. V roce 1972 byl odejit ze Sovětského svazu. V roce 1987 dostal Nobelovu cenu za literaturu. Před 13 lety, v roce 1996 zemřel. Pohřben je v Benátkách.

To není Kajetán, ale Mississippi.

Vybavil se mi zase tenhle můj zážitek.

Sestra: Svlékněte se.
Já: Úplně?
Sestra: Trenky si můžete nechat. A vyndejte všechny věci z kapes.
Já: Tohle si s dovolením nechám u sebe… Dám si to do slipů, jsou to jen básničky.
Sestra: To taky odevzdejte.
Já: Ale to jsou opravdu jen básničky, ukážu vám je, ale vezmu si je s sebou.
Sestra: Nevezmete.

Už jsem dlouho nic neupekl podle kuchařky pana Krchovského, tak snad se na mě nebude Josif Brodskij z nebe mračit.

Tiché dvoření

Tiše se klaním tvému dílu
Josife Alexandroviči.
Z těch mnoha svazků mám teď kýlu
a celý záda v p…