Navenek v azylu

O divadle Navenek není nějaký čas slyšet. Vypráví se, že je v krizi. Že se rozhádalo a před zánikem či štěpením ho zachrání jen zázrak. Je to ovšem jinak. Navenek se po několika ranách zasazených odchodem některých členů na studia a do ciziny, uchýlil do azylu. Ne přímo do katakomb jako křesťané za císařství, ale do soukromých bytů, jako disidenti za komančů. Nejsou to sice byty secesní jako ten Vlasty Chramostové, která dnes v Brně ukončí svou kariéru jako Anežka Česká, nicméně prostředí je podobné. Zkoušíme v nich jednak odlehčenou řachandu Večírek v režii tajemného Ladislava Schona, která se odehraje příští pátek na Střelnici, a jednak hru Sex noci svatojánské od Woody Allena, s níž na prkna vylezeme až příští rok. Zároveň se zkouší tři pohádky v různěvěkých ansámblech. A hlásí se noví členové a jsou další plány. Takže o krizi nemůže být řeč.


„A kde se berou ti horliví pěstitelé dramatického umění? Cestičky jsou vždy hojné. Student, kterému se znechutilo kázání zamračených professorů, mladý řemeslník, který se svého místa v galerii viděl herce jen plné záře a vavřínů, šička, která uvěřila, že tam na jevišti pouze je to pravé štěstí a ne v její těsné komůrce, nezkušení enthusiasté, které divadlo omamuje, opíjí - ti stále ťukají na dveře ředitelů. Divadelní satan je zavedl, chutě skáčí do tmy nejisté budoucnosti. Není-li rozumného přítele, který by je ochladil, nechávají svého zaměstnání a vrhají se v chaos. Sta a sta herců utonou v bědném postavení kočovnickém.“

Václav Štech