Tak se mi do ruky dostalo Písní Bilitiných vydání úplné z 8. března 1910 a docela mě to překvapilo. Čekal jsem, že bude nějak cenzurované, o některé obzvlášť lechtivé kapitolky ochuzené proti vydání po konfiskaci druhému, úplnému a nezměněnému na základě interpelace na říšské radě dne 17. března 1911. To první úplné vydání je úplnější než druhé po interpelaci, je tam totiž o několik kapitol víc - a vždy jde o tzv. písně, ale i tyto písně jsou v próze. Třeba tahle:
Když se vrátil, skryla jsem obličej oběma rukama. Řekl mi: „Neboj se ničeho. Kdo viděl náš polibek?“
„Kdo nás viděl? Noc a hvězdy. A hvězdy a první svítání. Měsíc se zrcadlil v jezeře a řekl to vodě pod vrbami. Voda jezera to řekla veslu. A veslo řeklo to loďce a loďka řekla to rybáři. Ach, ach, kdyby to bylo vše! Ale rybář to řekl jedné ženě.
Rybář to řekl jedné ženě: můj otec a moje matka a mé sestry a celá Hellas to zví.
Když se vrátil, skryla jsem obličej oběma rukama. Řekl mi: „Neboj se ničeho. Kdo viděl náš polibek?“
„Kdo nás viděl? Noc a hvězdy. A hvězdy a první svítání. Měsíc se zrcadlil v jezeře a řekl to vodě pod vrbami. Voda jezera to řekla veslu. A veslo řeklo to loďce a loďka řekla to rybáři. Ach, ach, kdyby to bylo vše! Ale rybář to řekl jedné ženě.
Rybář to řekl jedné ženě: můj otec a moje matka a mé sestry a celá Hellas to zví.
Žádné komentáře:
Okomentovat