V souvislosti s předchozím článkem se musím zmínit o jednom geniálním filmu, který řekl pravdu novým neotřelým způsobem, ač byl natočen v roce 1958. Dávali ho dnes odpoledne a jmenoval se Tři přání. Právě proto, že se pravdy nebál, šel hned po prvním uvedení do komunistického trezoru. A přitom byl o tom, jak doktor práv potká v trolejbuse kouzelného dědečka, který mu slíbí za to, že ho nechal sednout, splnit tři přání. Vlastně pohádka.
Bavil jsem se od začátku do konce. Vyrovnal se Světákům! Spousta detailů mi unikla, a tak vím, že chci film vidět ještě několikrát. Věrušce už po Uchu, Králi králů a dalších filmech z té doby nemusím dobový kolorit moc vysvětlovat. I otevřený konec byl od režiséra geniálním tahem.
A ještě jednu věc musím do oblak vychválit. Herecký výkon Rade Markoviče, srbského herce v hlavní roli. Myslím, že to nepřeženu, když řeknu, že se vyrovnal Marcellovi Mastroianimu, kterého mi také velmi připomínal vizáží. Stydím se, že jsem o filmu dodnes nevěděl. Ode mě má pět hvězdiček. Ale pozor! Je dvojrozměrný a dokonce černobílý.
A co byste si přáli vy, kdybyste dvě ze tří přání promrhali jen na to, abyste uvěřili, že si je můžete přát. Zbývá vám poslední.
Bavil jsem se od začátku do konce. Vyrovnal se Světákům! Spousta detailů mi unikla, a tak vím, že chci film vidět ještě několikrát. Věrušce už po Uchu, Králi králů a dalších filmech z té doby nemusím dobový kolorit moc vysvětlovat. I otevřený konec byl od režiséra geniálním tahem.
A ještě jednu věc musím do oblak vychválit. Herecký výkon Rade Markoviče, srbského herce v hlavní roli. Myslím, že to nepřeženu, když řeknu, že se vyrovnal Marcellovi Mastroianimu, kterého mi také velmi připomínal vizáží. Stydím se, že jsem o filmu dodnes nevěděl. Ode mě má pět hvězdiček. Ale pozor! Je dvojrozměrný a dokonce černobílý.
A co byste si přáli vy, kdybyste dvě ze tří přání promrhali jen na to, abyste uvěřili, že si je můžete přát. Zbývá vám poslední.
2 komentáře:
Tento film jsem už kdysi viděl, ale moc si na něj napamatuji. Bylo to o napravení člověk? Světáky mám taky moc rád, dokonce si hlášky v práci pouštíme z mobilu.
Ale to neznamená, že na vše nové koukám s despektem a že si nedokážu užít film barevný a nebo dokonce ve 3D.
Zde bych citoval pana Svěráka jr. "Každý film má mít nějakou atrakci. Buď vstupujete do postav a prožíváte to s nimi, nebo je to sranda, nebo je to tvoření nových světů. Cameron vytvořil nový svět a nechal nás do něj vstoupit..." :-)
Ano, ano, ano... nevysvětluj si to proti sobě. Na Avatar nepůjdu, protože mám z 3D závratě - byl jsem jen jednou v Disneylandu (ano, vidíš dobře:) na nějaké pohádce a málem jsem omdlel. Takže, abych to vyjádřil slovy mé oblíbené sitkomové postavy: "that particular avenue of pleasure has been closed off for me". A sleduju jen z povzdálí diskuze a vím, že se tudy bude ubírat dál filmový průmysl, tedy, že Avatar brzy přebijí 3D filmy s originálnějším příběhem a míň banálními pohledy na svět. Nicméně navždy bude prvním velkofilmem, který (snad) naplno využil možnosti 3D. Prvním, na který se možná zapomene stejně jako na první zvukový nebo barevný film. A možná ne, já ho neviděl, jen o něm čtu. Předchozí článek byl spíš myšlen jako upozornění na tuto stále kratší "životnost" všeho nového, tedy i filmů a obava před tím, že se někde ta "lidská" paměť může zvrtnout. Obava snad lichá.
Okomentovat