Vše bolí. ! Ne!

Ve výroční den, kdy se před 130 lety narodil Otakar Theer, básník český, tedy 16. února, teprve pozdě večer jsem si objednal v jednom antikvariátu jeho Úzkosti a naděje v prvním vydání z roku 1911. Přišly dnes ráno, tak jsem se začetl. V knize je pěkné perem vyvedené věnování ze 7. XII. 1919:

Upřímné Duši – nezištná Mysl.

U básně Vše bolí je připsán vykřičník a za ním dodáno Ne! přesně tak, jak je to v názvu článku. Nevím, zda chtěl dárce upozornit na to, že tato báseň (pro něj?) neplatí či že ji obdarovaný (-á) nemá číst. Ovšem právě ji vám tu přepíšu, nejen proto, že je krátká, ale líbí se mi asi nejvíc, spolu s tou, kterou jsem si přečetl z pozůstalosti právě před dvěma dny. Zárověň pěkně naváže na tu poslední anglickou renesanční elegii.

Vše bolí dnes, i dlaň, jež hladit chtěla,
i pozdních květů vůně rozechvělá,

stín, který zhasnul, světlo, které vzplálo,
slib sladký líčka, jež se pousmálo,

ať hlas se ozve kolem kterýkoli,
ať kniha promluví, ať tón: vše bolí...

Ó, v chvíli takovou stát kdes na Finisterrae,
snů oceán kde v dál stře vlny šeré,

a hledět za lodí, jež rychlá jako kopí,
se ani neztroskotá, ani nepotopí!