Jeden staročeský vánoční zvyk velel prostřít na štědrovečerní stůl jeden talíř navíc pro případného chudého hosta. Tento obyčej byl vesměs zapomenut, na rozdíl od toho dávat si pod talíř šupiny, abychom měli hodně peněz. Škoda, dohromady by ty zvyky dávaly smysl.
Překvapilo mě, že mi před pár dny volal Slávek. To je české jméno jednoho kadaňského Vietnamce. Myslel jsem si, že to bude souviset s tím, že jsem se řízením podnapilého osudu stal předsedou Výboru pro národnostní menšiny. Slávek patří k vůdčím osobnostem kadaňské vietnamské komunity, má v ní přirozenou autoritu a vyniká nejen podnikavostí, ale i organizační činností (dělá různé vietnamské akce pro komunitu v Kadani, Chomutově a Klášterci). Proto je také členem „mého“ Výboru. Ve středu jsme si dali sraz u něj v restauraci.
Slávek mě poprosil, abych mu pomohl najít lidi, kterým by mohl o Vánocích zdarma uvařit oběd či večeři. Obvolal jsem několik sociálních institucí a domluvili jsme slavnostní oběd pro děti z nízkoprahového klubu a dovážku 40 obědů na Silvestra bezdomovcům do azylového domu v Klášterci. Slávkovi se blýskalo v očích radostí, že má komu pomoci v nouzi. Mluvili jsme o bohatství a dobročinnosti. Říkal, že je v Kadani jistě mnoho bohatých, kteří nevědí, jak pomoci. Tak to bych nám tedy přál. Ne to bohatství, ale tu touhu pro někoho něco udělat. Bohatí jsme totiž všichni.
Překvapilo mě, že mi před pár dny volal Slávek. To je české jméno jednoho kadaňského Vietnamce. Myslel jsem si, že to bude souviset s tím, že jsem se řízením podnapilého osudu stal předsedou Výboru pro národnostní menšiny. Slávek patří k vůdčím osobnostem kadaňské vietnamské komunity, má v ní přirozenou autoritu a vyniká nejen podnikavostí, ale i organizační činností (dělá různé vietnamské akce pro komunitu v Kadani, Chomutově a Klášterci). Proto je také členem „mého“ Výboru. Ve středu jsme si dali sraz u něj v restauraci.
Slávek mě poprosil, abych mu pomohl najít lidi, kterým by mohl o Vánocích zdarma uvařit oběd či večeři. Obvolal jsem několik sociálních institucí a domluvili jsme slavnostní oběd pro děti z nízkoprahového klubu a dovážku 40 obědů na Silvestra bezdomovcům do azylového domu v Klášterci. Slávkovi se blýskalo v očích radostí, že má komu pomoci v nouzi. Mluvili jsme o bohatství a dobročinnosti. Říkal, že je v Kadani jistě mnoho bohatých, kteří nevědí, jak pomoci. Tak to bych nám tedy přál. Ne to bohatství, ale tu touhu pro někoho něco udělat. Bohatí jsme totiž všichni.
1 komentář:
My dáváme pořád o jeden talíř víc! I když to v dnešní době asi opravdu smysl nemá, ale pro mě je tradice důleřitá!
Okomentovat