4. února 2011

Hala-bala-galavečer sportovců a talentů

Těším se na zítřek. Moderování je pro mě příjemný adrenalin, který si dopřávám dvakrát za rok. Je to ještě trochu jiná nervozita než při hraní na divadle, víc o improvizaci. Ale i ta improvizace se musí dobře připravit. Snad jsme to letos nepodcenili.

Přál si jako lék na své nervy, aby co nejdříve přišel čas k oblékání a k odchodu do arény. Vřava, přítomnost lidí, jejich zvědavost, touha, aby se objevil klidný a veselý před obecenstvem, které jej obdivovalo, a především blízkost skutečného, hmatatelného nebezpečí, zaháněly rázem onu úzkost z osamělosti, ve které torera jako by přepadal strach, jakmile si uvědomil, že mu chybí vnější dráždidlo.
Vicente Blasco Ibáñez, Krev a písek

Žádné komentáře: