Druhou světovou válku jsem vždycky bral po povrchu, zajímaly mě víc příčiny války než největší tanková bitva a počty sestřelených letadel v té které potyčce. Navíc každá válka znamená seznamy vojevůdců a houpačky ofenzív a protiofenzív a to už vyžaduje fascinaci jejími technickými prostředky a vlastně tak trochu i uniformou, a takovou fascianci jsem u sebe nikdy neživil. Nepoznám Spitfire od Hurricanu (jako nepoznám auta na dálnici, dokud nevidím emblém na masce) a jen málo vím o Mansteinovi, Žukovovi nebo o Montym. Neobdivuju vlastně ani jednoho, i když jim neupírám kvality ve svém oboru. Nevím, kolik pecek dělí Obersturmbannführera od Oberstgruppenführera. Nikdy mě to ani netrápilo. Ale znám lidi, co to všechno vědí, znají a doma o tom mají tolik knížek a filmů, kolik já dohromady od Sandtnerky po Henryho Millera. Takového člověka znám vlastně jen jednoho, ale určitě je takových bláznů víc. A těch kluků, co mi vyprávělo o letadlech!
Proč tu zase píšu o něčem, co mě nezajímá? Protože jednoho Obersturmführera jsem poznal líp a přiznám se, že pro mě byl jen pojmem z Norimberského procesu, který jsem nikdy do detailu nerozebíral, protože by mi u toho bylo špatně. Ani film jsem neviděl, jen část, v níž se Göring otráví, a pak už jen záběr na kolektivní šibenici, a to už jsem zase musel utéct.
Tím důstojníkem Waffen-SS, který mě zaujal je Kurt Gerstein. Poznal jsem ho díky hře Rolfa Hochhutha Náměstek, již jsem si půjčil v pátek v knihovně s tou deníkovou knížkou, o níž budu psát možná už zítra. Jméno Obersturmführera-SS Gersteina nechala židovská náboženská obec v Paříži zapsat na pomník obětí fašismu, to svědčí o mnohém.
V roce 1933 vstoupil do řad SA, kterou o rok později Hitler prakticky zlikvidoval. Jako křesťan, který nesouhlasil s nacistickou kontrolou nad církvemi, byl vyloučen ze strany a dokonce byl dvakrát vězněn, jednou za šíření antinacistických letáků, a to nebyla sranda. Protože po propuštění nemohl najít zaměstnání a neměl zdroj obživy, hlásil se zpět do strany.
V roce 1941 narukoval k SS. Sestru mu nacisti zlikvidovali v programu T4 (likvidace tělesně a duševně postižených lidí), takže se dá tušit motiv. Stal se vedoucím hygieny SS a jako takový byl poslán do vyhlazovacích táborů. Hned po příjezdu do Belzecu se stal svědkem zplynování 3000 Židů, které zrovna přivezl vlak ze Lvova, o den později viděl podobnou scénu v Treblince. Po návratu infromoval švédského vyslance v Berlíně a kontaktoval další diplomaty, zejména církevní. Kupodivu se setkal s nevelkým ohlasem, o tom je i ta hra, co jsem rozečetl.
Na konci války se dostal do francouzského zajetí. Sepsal vše, co viděl, francouzsky a německy a ve válečném vězení spáchal sebevraždu. Minulý rok studenti jedné americké univerzity natočili tento snímek, který shrnuje vše, co jsem tu napsal a dává tomu ještě něco navíc. Řekne to o druhé světové válce mnohem víc, než když se rozebírá složení armád nebo chemické složení Cyklonu B.
Žádné komentáře:
Okomentovat