Jak zblbnout masy

Vždyť to znáte ze zkušenosti:
Když je člověk sám, rodí se myšlénky.
Když jsou lidé po dvou, rodí se cit. Nejpověstnější vtipálek mezi čtyřma očima stává se cituplným!
Když jsou lidé po třech, rod se vtip. Tentýž vtipálek, přistoupí-li osoba třetí, ihned se vrací ke svému řemeslu. A vůbec každý se snaží, promluví-li, aby „něco řek'“.
Když konečně jsou lidé v massách, rodí se čin. Lidstvo strhuje s sebou jednotlivce, jednotlivec třeba celé lidstvo.

Jen Neruda, „Fin-de-siècle!“

Během přípravy na dnešní hodinu o Hitlerovi jsem už zhlédnul pět ze šesti dílů dokumentu Hitler – Eine Bilanz od Guido Knoppa. Nakonec jsem hodinu o týden odložil, protože na ni chci být fit, což nyní nejsem, tak to možná dokoukám až do konce. Chci totiž začít svoji lekci hitlerovskou propagandou, trochu se odvázat a zkusit ty děti zblbnout pro svoji myšlenku, pro svoji ideu zrušit dějepis a zavést neznámkované povídání o dějinách, které povedu párkrát ročně já sám. S tím samozřejmě souvisí i vyhazov všech dějepisářů z páté základky a odstranění žáků, které dějepis baví. A samozřejmě budou odstraněni i ti, jejichž rodiče měli z dějepisu lepší známku než trojku.  To prosadíme nakonec na všech školách v Kadani a časem i na světě. A tak dále. Hned to půjdu do ředitelny vyřídit, uvidíme, jakou dám dohromady delegaci, jsou to osmáci, možná to prokouknou.

Z Hitlerových projevů jde hrůza, ty já nikdy napodobit ani parodovat nedokážu (jako Ivan Trojan v jedné z pouhých dvou scén z filmu Jedna ruka netleská). Možná by mi šel Mussolini, i když ten jeho neapolský projev vypadá taky místy jako parodie na Hitlera (zvlášť pasáž po 1:30). Zřejmě budu muset vymyslet vlastní přesvědčovací pohybologii a xichtologii. Jsem zvědav, jak to dopadne. Tipněte si.