Ležím v posteli a říkám si, co to na mě vlezlo. Věruška mi dala do ponožek horké lávové kameny, protože i když mám horečku, tak nohy ne a ne prohřát. Pod stehny mám nahřívací polštářek a v sobě paralen drink. Včera jsem běhal v tričku v Orfeu v tom průvanu a dneska jsem strávil nekonečné čtyři hodiny v nevytopené stodole za žateckou synagógou hrou v šachy. Aniž bych se prohřál, prohrál jsem docela dobře rozehranou partii.
Číst už nejde, spát taky ne, a tak jsem zasedl k téhle věci, vedle kocourky a Věrušku, toho březího mravenečka, není to nejhorší stonání v mém životě, díky nim. Čtu knížku, deníkovou, a tak si zahrávám s tím slohem, brzy o ní napíšu. Věruška prohlíží fotografie těhulek, přemýšlíme, jak moc odvážné fotky si necháme udělat. Jako vždy jsem pro úplně nahaté, včetně mě. Věruška je pro burku. Uvidíme, asi něco mezi.
Včera se Orfeus Rock povedl, přišlo dost lidí a vyhrálo Innominado, druzí byli Bulleti a Nucený výsek, tak nějak jsem si to maloval. Na začátku proběhly dva minirozhovory s naším novým brigádníkem, který si u nás odpykává náhradní trest.
Přiřítil se ke mně a hlasitě hlásil:
„Dobrej, dneska jsem tu podruhý!“
„Fakt? Vždyť jsem říkal jasně v 16 hodin!“
„Jo, v šestnáct.“
„A kdy jste přišel poprvý?“
„Před čtrnácti dny.“
A pak se naklonil k Martinovi:
„Znáte mě?“
„Ne, měl bych?“
„No, největší průserář v Kadani.“
„A co děláš?“
„Kradu.“
„A proč?“
„Jen tak. A abych měl prachy.“
Dneska nestor kadaňského šachu, osmdesátník Míra Mrázek (mám tu čest mu tykat, a kupodivu mi to v tomto případě i jde, jelikož jsme se potkali už i u doktora, ovšem já s trochu horšími problémy) vyprávěl, jak v šedesáti musel seknout s volejbalem, protože se rozpadl mančaft. A jako jediný v Žatci v tom mrazu vyhrál. Majitel stodoly choval sedm koček a přes zimu přikrmuje ještě pár kočičích bezdomovců. Jeden vypadal jako Nácíček, jen v mnohem zuboženějším stavu. Máte se u nás dobře, kluci.
Žádné komentáře:
Okomentovat