Jarda není žádnej měkkoň

Včerejšek byl mým moderátorským Klínovcem (tedy vrcholem, kam jsem schopen s vypětím sil  a statným šerpou dolézt). Nemoderoval jsem totiž pouze Majáles, ale od půl třetí do půl čtvrté i vernisáž výstavy Jaroslava Tvrdoně, našeho uznávaného rytce poštovních známek. Musel jsem se pro tu chvíli převléct z trička, které mi daroval Píďan, do saka, košile a kravaty, v nichž jsem minulou sobotu odsloužil čtyři svatby, protože se na vernisáž sjeli vykvádrovaní členové Svazu českých filatelistů a svou návštěvou nás poctil i nejstarší český známkový rytec, pětaosmdesátiletý akad. mal. Bedřich Housa, jehož rytiny jsem možná z rubu olizoval už jako malý kluk. Na chvíli jsem se snažil představit si, že by tito lidé poslouchali, co z mé ústní dutiny vycházelo na podiu ve Smetanových sadech, ale bylo to nepředstavitelné, a tak jsem tu myšlenku rychle zahnal.

Jako jsem s Píďanem připravoval Majáles, tak i pro Jardu Tvrdoně jsme byli ve čtvrtek s Píďanem v jeho bydlišti ve Vlčnově na Slovácku. Ano, v tom Vlčnově, kde se koná slavná Jízda králů – a i ta v Žertu se točila přímo v téhle vesničce. Píšu familierně o Jardovi, jelikož si od prvního rukypodání tykáme. Bodejť by ne, když vypadáme jako vrstevníci a čekalo nás 400km společné jízdy do Kadaně. No schválně, tipli byste Jardovi 60 let? (na spodním obrázku vlevo)

Za to prý může jeho žena. A i my jsme se s Píďanem ocitli v její vpravdě moravské péči. Dostali jsme oběd, já slivovici pro lepší trávení, Píďan nealkoholické pivo, aby řidič nemusel sušit hubu, a hlavně se nám celou cestu zpátky dostávalo nevyčerpatelné dávky průpovídek, vtipů a humorných historek ze života.

Mistr Tvrdoň se vyučil rytcem střelných zbraní, ale brzy na sebe upozornil jako skvělý umělecký rytec a všiml si ho i náš skororodák Josef Liesler, který si jej zvolil jako rytce pro známku podle své předlohy po smrti Josefa Herčíka. Tehdy byl Jarda pro filatelistický svět pan Nikdo. Od té doby je 21. českým rytcem známek a nejmladším ze současných šesti, kteří toto řemeslo udržují naživu i ve 21. století.

Uvědomil jsem si, že vůbec nepíšu dopisy, takže logicky vůbec neznám naše současné známky. A je mi to tak líto, že jsem se rozhodl začít je psát. Třeba do Vlčnova, adresu si totiž pamatuju poměrně přesně. Třeba na něj budu moct nalepit zrovna sv. Anežku, kterou jsme na klášteře křtili (jmenovitě tedy mistr Housa; na fotografii dále napravo od Jardy předseda Svazu českých filatelistů ing. Lumír Brendl, otec biskup František Veselý ad.).

foto z vernisáže Josef Skotek, foto z Majálesu Pavel Zárybnický